XLVIII

Dálavy zvou nás

k věčnému prozkoumání.

Žízeň zvědavých.

XLVII

Měsíčně vidím

Měsíce hravé tance

se štíty světel.

XLVI

Každá tvá drobnost

zapadá do tebe tak,

že drobná není.

XLV

Štěstí, že nejde

ani zde, pod stínem jedle,

zastavit svět.

XLIV

Víš, není smyslu

uvnitř přirozenosti.

Zakal pýchu pravd.

XLIII

Když už utopit,

tak ve svěžesti lesů

a v tvých očích z hvězd.

XLII

Vpřed, za sny rosy.

Odvrhni břímě věků.

Hrej si spontánně.

XLI

Obsese třese

pocity niterními.

Stéblo ve větru.

XL

Cynické hlasy

propletené v septimu

ševelí: "Odvahu."

XXXIX

Pravda se skví tam,

kde prach událostí již

pokorně usedá.

XXXVIII

Smích ptáků v aleji

neruší spokojené

lidi v písních svých.

XXXVII

Očekávání

je sněženka ztracená

v bělobě touhy.

XXXVI

Skořice voní

hlasem ušlechtilého

přání v zimě.

XXXV

Náruč štěstěny

je milá a těkavá

jak vůně rosy.

XXXIV

Slova jako vítr

foukají všemi směry.

Jsi též vlaštovkou?

XXXIII

Bez šoku nelze

spatřit nahost světa.

Dík ti, bolesti.

XXXII

Lidé hledají

co nikdy neztratili.

Smutní pak hynou.

XXXI

Znehybněn žalem

je duch časů minulých.

Za horami plášť.

XXX

Žízeň po citech mám.

Ani slunce neporadí.

Kterou cestou se dám?

XXIX

Démon ve světle

každý detail prozradí.

Jistota neděsí.

XXVIII

Obejmeš-li mne,

ztrať prosím přehled o čase,

zapomeň, kde jsme.

XXVII

V mé hlavě listí

rozcuchalo cesty mysli.

Pak přišel vítr.

XXVI

Poslední měsíc

poslouchám jen svobodu

v hlase rorýsa.

XXV

Stres je hloupý pán,

nezmar, senilní šťoural.

Usměj se na něj.

XXIV

Bolest se vrací,

když má paměť se budí.

Zdřímni si chvíli.

XXIII

Stezka děsivá

méně divé zvěři má

než falešný háj.

XXII

Zbytečně čekám,

nehledě na mou volbu,

vždy čas zlato je.

XXI

Zklamán životem

klamu své povinnosti.

Zítra je též den.

XX

Potkal jsem v lese

strach na nohách zaječích.

Kdo se koho bál?

XIX

Kniha pojídá

mysl myslemi slavných.

Najez se sám.

XVIII

Svázan únavou,

čekám na tu oázu

bez provazů.

XVII

Jazykem kopí

píší slavné příběhy.

Bez krve to neumí.

XVI

Kříčící ticho

samotou slyšíš zpívat.

Chuť tvého dechu.

XV

Dva horské kopce

nad údolím držely svou stráž,

stínem chladily.

XIV

Řeka nese loď

v náručí volného proudu

myšlenek divých.

XIII

Tvoje jemná dlaň

ve tmě, kterou sdílíme

mé tělo hřeje.

XII

Dokud můj dech

nezrezaví v dusnu bříz,

kácet je nebudu.

XI

Ruce jako led

objaly mé vzpomínky.

V dáli nebe zář.